Za poslední měsíc jsem se účastnil několika vzpomínek, které spojuje slovo ‚pravda‘. Jednak jsme si připomínali 65. výročí zavraždění Milady Horákové a jednak 600. výročí zavraždění Mistra Jana z Husince.
Obě tyto velké osobnosti českých dějin mě přivedly na myšlenky, jak veřejně projevovat názory, ale nebýt pro ostatní za „padoucha“ a zároveň ve při se svým svědomím a myšlením. Někteří lidé se snaží zalíbit všem, slibují nesplnitelné, spojují protiklady a zaobalují skutečnost. To jistě není nové zjištění, ale mám pocit, že mnozí na to zapomínají, když fandí právě lidem, takto činícím. Neuvědomují si, že některé věci prostě spojit nejdou.
Ač Mistr Jan Hus tvrdil, že „kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí“, je důležité, především v dnešní době, ukazovat věci, tak, jak jsou a nijak je nezkreslovat či překrucovat, jako se na naší politické scéně mnohdy děje. Máme možnost mluvit otevřeně a relativně svobodně, tak se nebojme využít této svobody a říkejme věci bez obalu, bez politické korektnosti. Třeba i za ztráty oblíbenosti, vždyť „nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu“, jak dodává opět Jan Hus.
Tyto významná výročí nám dávají jedinečnou možnost připomenout si osobnosti silného ducha a příkladu vhodného k následování. Opravdu. Snažme se i v této době chovat tak, jako bychom chtěli, aby se k nám chovali ostatní. I tímto drobným dílem můžeme snad i pozměnit současnou politickou situaci. Neboť jak by řekl ‚tatíček‘ Masaryk: „politické strany nejsou a nemohou být jiné než průměr jejich voličů“.
A tak, žijme v pravdě!
Aleš Procházka, 7. 7. 2015